Kokořínsko není jen stejnojmenný důl, hrad a snad ještě známé pokličky. Je to i spousta dalších míst, o kterých průvodce píšou jen spoře, příp. nepíšou vůbec a musíte si je objevit sami. Na lidi tam narazíte vyjímečně a brzo začnete mít pocit, že Kokořínsko je úplně opuštěný kraj :o)
Tupadly Silnice k zámečku stoupá mezi skalami. Ta tolikrát busem projetá obec se ukazuje v úplně novém světle. Kamenná věž (jediná ze čtyř, které se dostalo realizace) je dobře vidět od autobusové zastávky i zezhora z polí, od samotné brány skrz listí na stromech nelze zahlédnout téměř nic. Podle toho, co jsem našla na webu tam od léta 2005 funguje nějaké budhistické meditační centrum, což znamená, že park je nepřístupný, ale stejně doporučuju k návštěvě alespoň zdálky.
Sitenský důl Značka tudy nevede, cesta ano. A narozdíl od těch značkovaných, kterými jsme procházeli později, moc pěkná. Je těžké si vybrat jestli jít údolím, cestou lemovanou od trav a barvících se stromů nebo zapadnout do lesa a z pěšinky podél skal objevovat jeskyňky, jejichž vstupy vypadají jako soví oči. Třeba také jako my najdete zárodek skalní brány (tedy zatím spíš branky) a tajný vstup do skalního nádvoří.
Vidimské lávky Romanticky upravených (a posléze zpustlých) parků jsme už pár navštívili. Stezka vybudovaná ve skalách za Vidimí však jednoznačně vede. Opět pomohla knížečka paní Mudrové (Kam značky nevedou). Realita ale předčila veškerá očekávání. Snad že p. Mudrová tak sugestivně psala o poničených lávkách, že jsem si představila ztrouchnivělé trámy, chybějící prkna a možná tak jeden dva mostíky, po kterých se snad dá přejít ve výšce max. dvou metrů nad zemí. Ve skutečnosti jsou lávky železobetonové a zničený byl pouze první z mostků, na který jsme narazili, zbytek stezky se s trochou opatrnosti dal projít až do konce. Jestli je jich skutečně třicet jsme zapomněli spočítat, ale rozhodně jich nebylo jen pár. Pro slabší povahy a malé děti tuhle vycházku ale nedoporučuju. Zábradlí už samozřejmě dávno zhlodal zub času a hloubka pod některými z mostků je doslova dech beroucí. Nehledě na to, že ve vzduchu visí vidina toho prvního mostku, kde se betonová deska prostě zlomila v půli.
Vidim V zámečku se skleněnou věží je dneska domov důchodců. Společně se zdobenými štíty přilehlých hospodářských budov a rybníčkem tvoří náměstí jak z pohádky. Tahle část Vidimi je na kopci, kde ke každému domu patří i kus skály. Druhá část vesnice se rozkládá v údolí a tvoří je udržované a opečovávané roubenky radost pohledět.
louky za Jestřebickými pokličkami K pokličkám vede turistická značka z Vojtěšského dolu. Samotné skalní útvary stojí na okraji lesa, pak už se táhnou rozlehlé louky. Při chůzi tu v tuhle roční dobu cinkají uschlé stonky třezalek. Fakt cinkají, nešustí. No a když začnete sestupovat do dalšího údolí na tom správném místě, rozhodně nepřehlédnete nádherný skalní hřib.
Co je jenom a právě teď? Podzim si zahrává s našimi smysly, a to co z dálky vypadá jak stromy v plném květu jsou růžově a červeně svítící plody brslenů. Rostou všude, ale na konci Sitenského dolu byly keře nejvyšší a nejzářivější.
poslední aktualizace: 13.8.2007 - fotogalerie 2007