Až po návratu z cesty nás napadlo, že jsme coby přípravu na výstup mohli použít knížku Tisícovky Čech, Moravy a Slezska, nemuseli jsme bloudit. Na druhou stranu to možná takhle bylo zajímavější, byť jsme z plánovaných osmi vrcholů stihli kvůli špatnému autobusovému spojení pouze pět.
Chlustov (1094) - co dodat k mému nejoblíbenějšímu kopci jehož siluetu s typicky vykrojeným zubem v jinak zalesněném vrcholku jsem si zvykla vídat co na Šumavu jezdím? Snad jen, že vždycky když na něj lezu, mám před očima paseku s dalekými výhledy a pokaždé mě znovu a znovu překvapí jak ten smrkový a březový potěr rychle vyrostl. Výhledy jsou odsud čím dál slabší, nicméně v protikladu s tím jak se na úpatí rozšiřuje těžba je zarůstání vrcholových partií docela potěšující. Nahoře je nejen geodetický bod jak zmiňují Tisícovky, ale taktéž před několika lety se objevivší kamenná pyramida s vrcholovou knihou. Zápisy v ní přibývají pomalu (od loňského silvestra se objevily asi čtyři), takže je to pořád ta jedna jediná a první chlustovská vrcholová kniha a krom jiného je v ní i hezkých pár let mého života :o) Když nebudete moc bloudit, výstup od silnice Vimperk - Strážný vám zabere asi půl hodiny. Úbočí je protkané sítí lesáckých cest a cik cak se dá po nich dojít pohodlně až nahoru. Nejkratší cesta ovšem vede přímo. Stačí vystoupit na zastávce Nová Houžná u benzínové pumpy a od první chaty po pravé straně směrem na Strážný to vzít rovně nahoru (příp. to zkombinovat s cik cak cestou).
Žlíbský vrch (1133) - poté co na něm postavili vysílač docela slušný orientační bod. Až nahoru vede solidní cesta, výhledy opět spíš omezené
Strážný (1115) - tak tady už začínali lvi, ke Kunžvartu jsme trefili, ale na vrcholu jsem nikdy nebyla. Když se na Strážný dívá člověk zdálky, jsou patrné dva vrcholky. Bez předchozí knižní přípravy jsme měli docela problém. I když způsobený spíš horší schůdností terénu - spousta balvanů a popadaných stromů částečně pokrytých sněhem nutí člověka k opatrnější a pomalejší chůzi. Dobyli jsme vedlejší skalnatý vrchol kousek nad hradem a přes smrkovou školku se prodrali do vysokého lesa, kde snad někde byl vlastní vrchol. Průsekem jsme sklesali na žlutě značenou cyklistickou trasu, cestou míjíme výklenek tesaný ve velkém kameni u cesty.
Jelení hora (1039) - další neprůkazně dobytý vrchol, podle Tisícovek s plochým temenem což by odpovídalo, ale čertví kde jsme to vlastně vylezli, geodetický bod jsme nenašli, jen cestu podél plotu školky. Ve starších mapách KČT tenhle kopec ani není zakreslený. Vedlejší vrchol se jmenuje Kohoutí vrch, a ten už není ani v mojí nejnovější mapě.
Polecký vrch (1120) - z Jelení hory jsme se nějak zamotali, takže místo k přímo k Polecké nádrži slézáme delší cestou, ochranáři prominou, ale možná i první zónou po nebezpečně vyhlížejícím povalovém chodníku či snad můstku na zelenou značku ze Strážného, po ní pokračujeme až na rozcestí s modrou, která stoupá kolem Poleckého vrchu. Tam odbočujeme, nejprve zřejmě k Větrné skále, která se jeví jako nejvyšší bod v okolí a za ní teprve leží vlastní Polecký vrch s geodetickým bodem a průsekem po němž je možné se dostat na asfaltovu silničku z Borové Lady na Novou Polku. Částečné výhledy k západu.
Další cesta byla plánovaná přes Lovčí vrch, Polední kámen a Homoli do Borové Lady, odkud bohužel poslední sobotní spoj do Vimperka odjíždí v 16.45. Takže místo toho obracíme a přes Polku a Horní Vltavici se vracíme zpět do Nové Houžné, kde jsme cestu začínali.